Švábi

Švábi - tak nazval básník Vítězslav Nezval ve stejnojmenné alegorii z roku 1939 německé okupanty. A bylo to přirovnání věru příhodné, stejně příhodné jako metafora z této básně: "Hnusní, černí, mstiví, zlí / všude se nám rozlezli." Ano, jako černí šváby zamořili hitlerovci od 15. března 1939 nejen celou okleštěnou republiku, ale samozřejmě také všechny důležité složky jejího vnitřního života, školu nevyjímaje. O tom, jak prožívala tato léta škola ve Velkém Brázdimě, hovoří jednak školní kronika, jednak protokoly ze školních schůzí a porad. Výmluvnější než všechny výklady a popisy jsou autentické zápisy v těchto dokumentech: "Změněnými poměry politickými nastaly změny i ve vnitřní náplni školy, a to změněnými osnovami, učebnice vyřazeny a do jiného úředního vydání učí se bez učebnic. V tomto roce po revisi uvolněny pro potřeby vyučování Poupata, Sluníčko, Malý počtář a Jazyk vyučovací. Čítanky musely být zatím nahrazeny různými pomocnými knihami a časopisy, k užívání na školách povolenými. Knihovny žákovské a učitelské zrevidovány, vyřazené knihy zapečetěny a konečně uzavřeny k půjčování vůbec. Závadné pomůcky a mapy zapečetěny a rovněž uloženy." (Kronika školy ve V. B., šk. rok 1940/41). Jak vidno, nejen páter Antonín Koniáš věděl o síle slova a plným právem se obával vlivu "nežádoucích" knih. (Je příznačné, že od "závadné" literatury vyčistili školy po fašistech v padesátých také komunisté.) ¨

Dalším krokem podporujícím hladkou budoucí integraci Protektorátu Čechy a Morava do Velkoněmecké říše byla jazyková příprava. Na stránkách kroniky z téhož roku (1940/41) čteme: "V tomto roce zavedena byla němčina jako povinný předmět ve všech školách, a to od 3. školního roku počínaje. Jazyku tomu vyhrazeny tři hodiny týdně na školním rozvrhu.

Válka a okupace však nepřinášela jen vnitřní změny charakteru výuky, i když ty byly samozřejmě nejpodstatnější, ale také některé formální změny v organizaci vyučování. Vzhledem k tomu, že se v zimě z důvodů zatemnění nemohlo začínat jako obvykle v 8. 00, byl začátek vyučování posunut na 8.45.

Jednou z forem, jíž vládnoucí garnitura upevňuje svou moc a loajalitu občanů, bývají také nejrůznější svátky a oslavy, spojené s představiteli této moci či významnými výročími její historie. Není proto divu, že i na pořádání oslav ve škole bylo důsledně dbáno. 15. března 1941 slavili učitelé a žáci ve Velkém Brázdimě druhé výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. V kronice stojí: "Děti se sešly v jedné třídě, kde vyslechly předepsaný proslov, přednesený správcem školy." Z formulace "předepsaný proslov" můžeme vycítit skryté sdělení učitelů, že říkali žákům, co jim bylo předepsáno, předem stanoveno, co museli přednést, aniž by snad sami chtěli oslavovat faktickou likvidaci českého státu.

19. dubna "v poslední vyučovací hodině vzpomenula škola 52. narozenin Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Na škole vyvěšeny obě vlajky." (Rozumí se říšská vlajka a "vlajka protektorátu".)

Jako balzám pak působí skromný zápis o tom, že "v březnu a květnu byla dětem připomenuta památka J. A. Komenského a Antonína Dvořáka, hudebního skladatele, a v květnu Svátek matek".

Neblahou politickou situaci připomíná také zápis s podtitulkem "Válečné úkoly". Těmi se rozuměl sběr kovů, papíru, kostí a léčivých bylin, které děti odváděly po celý rok.

Tohoto roku (1941) opuští řídící učitel Sylvestr Ježek školu. Zřejmě se domnívá, že navždy - netuší, že po válce se své funkce znovu ujme. Zatím však ohlašuje na dobu od 1. září do 31. prosince 1941 zdravotní dovolenou. Od 1. ledna 1942 je pak přeložen do trvalé výslužby.

Ve funkci jej do 31. března 1942 zastupuje Josef Šťasný, od 1. dubna pak Václav Štědrý.